Druhá generace
Jakob Eberspächer měl celkem deset dětí, z nichž čtyři zemřely v raném věku. V roce 1869 se rodina přestěhovala do vlastního domu ve Webergasse, kde byla i dílna a sklady. První syn Paul se narodil v roce 1876, Adolf v roce 1877. V roce 1890 zaměstnával Eberspächer deset tovaryšů, tedy vyučených dělníků, a několik učňů. Stále to byla dílna, v níž převládala ruční práce. Dobrý kredit si Jakob Eberspächer budoval léta, nebyla to strmá kariéra, ale postupný růst, podložený kvalitou a solidním jednáním.

K řemeslu měl větší vztah syn Adolf. Jednou měl zastoupit otce, který ho v tom podporoval a dbal na jeho růst. Avšak všeho s mírou. Když byl syn jako dvaadvacetiletý na vojně, napsal matce dopis, v němž ji prosil o patnáct marek, aby si mohl koupit jízdní kolo. V té době, tedy roku 1899, už bylo jízdní kolo zcela běžné a jezdily jich statisíce. V Německu je vyrábělo na 250 firem a jejich cena začala rapidně klesat. Dopis se omylem dostal do rukou otci, který neváhal odpovědět. Napsal, že na mladého čekají jiné úkoly než jezdit na kole, i kdyby na něm chtěl objíždět zákazníky. Bude-li potřebovat peníze na další vzdělání, na knihy, nebude otci žádná částka dost vysoká, aby ji do vzdělání Adolfa investoval. Ale v Esslingenu žádný řemeslník na kole nejezdí, na takový výdaj nepošle otec ani fenik. Jinak to ale viděla maminka. Dopis byl adresován jí, junior asi věděl, proč. Vzala patnáct marek a tajně je synovi poslala.


Adolf Eberspächer (uprostřed) s osazenstvem své dílny v roce 1899
Úsměvný příběh s jízdním kolem se udál v červenci. Zakrátko, 24. října 1899, otec Jakob Eberspächer zemřel. Majitel-kou dílny a faktickým šéfem se stala paní Friederike, která prokázala rozhodnost i cit pro vedení firmy. Adolf jako vyučený tovaryš byl zpočátku odpovědný především za výrobu. A dobře si vedl, dílna prosperovala a rozšiřovala se. Starší bratr Paul neměl ke klempířské výrobě velký vztah. Byl to studijní typ, který po humanitním studiu na gymnáziu přešel na elektrotechniku na Vysoké škole technické ve Stuttgartu, odkud v roce 1902 nastoupil v Berlíně k firmě Siemens-Halske.

V roce 1905 přenechala Fridericke Eberspächerová vedení firmy Adolfovi, nadále se ale starala o účetnictví. V roce 1906 vstoupil do firmy Paul, a to na přání bratra Adolfa i matky. Jednak proto, aby firma mohla rozšířit své podnikání i za hranice Esslingenu, přičemž by znalosti a kontakty Paula mohly výrazně pomoci, jednak proto, že Adolf byl delší čas nemocen a nemohl se práci dostatečně věnovat. Nástupem Paula se firma začala výrazně rozšiřovat a růst. Byl to diplomovaný inženýr v oboru vysokého napětí a své působení v rodinném podniku musel z hlediska profesního růstu chápat jako krok zpět, ale do chodu továrny vnesl nového ducha. Bývalá klempířská dílna už měla od roku 1900 charakter velké výroby. Adolf tehdy vybudoval novou halu o ploše tisíc čtverečních metrů, kde pracovalo osmdesát dělníků, jeho technické oddělení zaměstnávalo tři konstruktéry. Firma musela zavést i podvojné účetnictví.
——————————————————————————————
     
zavřít