EBERSPÄCHEROVÉ, teplo pod jednou střechou
Kdybyste se zeptali Karla Lopraise, kolik soutěžních tater na všech svých pouštních dobrodružstvích v Africe a Asii za těch téměř dvacet let vystřídal, počítal by dlouho. Kdybyste se ho zeptali, co měly společné, musel by bez přemýšlení říct, že nápis „Eberspächer“ nad oknem kabiny. Tato německá firma je s domácím automobilovým průmyslem spojena takřka půl století a je to svazek v mnohém pozoruhodný. Ještě pozoruhodnější je historie společnosti, která vznikla před téměř 140 lety. Výjimečná je i tím, že ve světě globalizace, nadnárodních společností a nepřehledných majetkových vztahů je společnost J. Eberspächer stále v držení rodiny.
Zakladatel Jakob Eberspächer
Jakob Eberspächer se narodil 23. dubna 1840 v Esslingenu ve Württembersku na jihu Německa, kde rodina žila od 16. století. Jméno Eberspächer se vyskytuje prakticky jen tady a v okolí; v jiných částech Německa byste žádného Eberspächera pravděpodobně už nenašli. Jakob se učil klempířem čtyři roky, jak bylo tehdy zvykem, pak působil jako tovaryš na různých místech ve Švýcarsku, odkud se vrátil zpět. V roce 1865 si v Esslingenu otevřel vlastní dílnu a také se oženil s Friederikou Scharpfovou, která se stala pro firmu v následujících letech až do přelomu století stejně tak nepostradatelnou osobností.

Jakob Eberspächer začal vyrábět kropicí konve, ohřívací lahve do postele, odpadní roury a okapové žlaby, jejichž prodej měla na starosti manželka. Jak se brzy ukázalo, měla pro obchod cit. Mladý podnikatel byl hubený vytáhlý chlapík. Se svými 195 centimetry se nevešel do vojenské míry, takže nebyl odveden. Kdoví jak by skončil, protože v roce 1866 vypukla prusko-rakouská válka, v níž
vystoupily proti Prusku mimo jiné i státy Německého spolku, a tedy i odvedení Württemberňané. Jakob Eberspächer se tedy mohl dál věnovat řemeslu a rozvoji dílny. Do svého poznámkového bloku, který se dochoval, si zapsal krédo, jehož se držel: vědomosti, píle, šetrnost a bohabojnost.

Rodina Jakoba Eberspächera v roce 1882
V roce 1865 se württemberský parlament rozhodl velkoryse rozšířit železniční síť v zemi, což příznivě ovlivnilo obchod a průmysl. Ve Württembersku se začaly množit dílny a také továrny vznikajícího lehkého průmyslu, především textilního. Místní stavitelé přebírali anglickou průmyslovou architekturu, tedy i systém prosklených střech, který se mnohde udržel dodnes. Šikmo orientovaná okna těchto světlíků, jejich konstrukce a těsnění jsou vystavené dešti a sněhu podstatně více než klasická svislá okna. Přitom dobré těsnění světlíků je klíčové, protože strojní zařízení v továrních halách je velmi drahé. V tomto případě klasický tmel nevyhovuje – nejenže podléhá povětrnostním vlivům, ale lze s ním pracovat jen za sucha, protože na vlhké ploše nedrží. Proto se v té době přišlo na nový způsob přichycení skleněných desek do rámů, a to plechovými lištami. Bylo to rychlé, účinné, okna těsnila a dalo se zasklívat celoročně. To samozřejmě znamenalo další příležitost pro klempíře, kteří vyráběli kovové konstrukce těchto světlíků. Příležitosti se chopil také Jakob Eberspächer. Byl v oboru jedním z prvních a výroba světlíků pro průmyslové stavby se stala nosným programem na příští dlouhá desetiletí. Ačkoliv se jednotlivé konstrukční prvky měnily a vylepšovaly, princip zůstal stále stejný. Díky kvalitě a solidnosti se Jakob Eberspächer postupně vypracoval na jednoho z předních dodavatelů v jižním Německu.
——————————————————————————————
     
zavřít