Škoda tepla, které přijde vniveč
Zhruba dvě třetiny energie uvolněné ve válci z paliva se přemění v teplo, s nímž jsou jenom problémy – musí se odvést, aby se nepřehřál motor. Přitom se chladicí systém i výfukové potrubí přímo nabízejí k využití pro vytápění interiéru vozidla.

Nejjednodušší systém odváděl ohřátý vzduch za chladičem do vozu. Jiné primitivní topení využívalo výfukového potrubí. Kolem jeho části se vytvořil plechový plášť, do něhož jedním koncem přicházel chladný vzduch. Procházel labyrintem kolem výfukové roury a na druhém konci, již ohřátý, se vedl trubkou do vozu. Takové topení nabízeli v USA už v roce 1907! V roce 1929 se takto řešený sofistikovanější výměník nabízel pro Ford Model A. Ještě důkladnější a účinnější typ uvedl Ford v roce 1933. Pod pravou stupačkou vozu byl velký tlumič, v němž horké výfukové plyny procházely 24 trubkami. Jejich povrch činil celkem 3226 cm2. Kolem nich byl plášť, jímž proudil zvenčí přiváděný vzduch. Díky velkému celkovému povrchu trubek se zde rychle ohřál a byl rozveden do interiéru vozu, a to i k cestujícím na zadních sedadlech.

Prakticky stejné dodatečně montované topení nabízel Bosch v letech 1950–1960
Jiný systém využíval jako média vodu. Výfukové plyny ji teplem měnily na páru, která se vedla do výměníku ve voze. Interiér byl vyhříván s podporou elektricky poháněného větráku. Takové topení poprvé představila americká společnost Delto v polovině 30. let. S ohledem na vysokou teplotu páry a problémy s utěsněním systému se topení neujalo. Podstatně jednodušší bylo využití horké vody v chladicím systému motoru. Dnes se zdá nepochopitelné, proč se topení na tomto principu neobjevilo už dávno. Problém spočíval v tom, že dlouho neexistovala kvalitní nemrznoucí směs. Vypouštět v zimě vodu z komplikovaného labyrintu topení pokaždé, když vůz zastavil třeba na pár hodin, by nebylo prakticky možné. Aby systém fungoval, bylo navíc zapotřebí opatřit jej termostatem a vodním čerpadlem. Proto se teplovodní topení objevilo nejprve v roce 1929, rovněž v USA. dbočkou u chladiče se voda vedla do výměníku ve voze a odtud pak zpět do chladicího systému. Takové dodatečně montované zařízení se rychle rozšířilo, po válce také u nás. V roce 1946 je nabízela například firma Prošvic, továrna na nástroje a přístroje v Praze, v Kandertové 109.

Autotherm, jak se topení nazývalo, byl opatřen elektrickým ventilátorem, výkon se dal regulovat a proud vzduchu se usměrňoval nastavitelnými klapkami.
——————————————————————————————
     
zavřít